Snapeovo odpoledne - Lucius poprvé

Lucius (poprvé)


Otevírám dveře do ponuré sklepní učebny. Tomuhle místu se obvykle vyhýbám, ale ty se tu schováváš zalezlý jako pavouk v koutě, a tak mi nic jiného nezbývá. V tomhle jsem tvůj vkus nikdy příliš nechápal.
Pod dveřmi zaskřípe zapříčený úlomek skla. Tahle škola upadá.
Chvilku tě pozoruji. Původně jsem s tebou chtěl probrat pár maličkostí, ale když sleduji strohou linii tvých zad zahalenou v přísné černi, moje myšlenky se vydají zcela jiným směrem.

"Dobrý den, Severusi. Měl bys teď na mě chvilku čas? Potřeboval bych s tebou něco projednat."

Nepatrná změna tvého postoje, kterou ihned potlačíš, mi prozradí, že jsi dokonale identifikoval spodní tóny v mém hlase.

Hra začíná.

„Samozřejmě, Luciusi. Můžeme jít ke mně, mám tam vynikající osmnáctiletou whisky.“

Zavíříš hábitem a sebevědomým krokem zamíříš ke svým komnatám.
Následuji tě.

Nechám tě udělat maximálně dva tři kroky dovnitř a zastavím tě svojí hůlkou. Pomalu s ní přejíždím po tvé šíji a odhrnuji vlasy pryč. Mám neodolatelnou chuť tě políbit. Klouzat jazykem po tvém hrdle, poškádlit tě stiskem zubů.

Nedovolíš mi to. Rychle dojdeš k baru a vytáhneš skleničky.
Hraješ si?
Provokuješ nevšímavostí?
Moc dobře víš, jak na mě tahle tvoje zdánlivá netečnost působí. Ale i já znám tvé slabé stránky.

Přistoupím k tobě, ale tentokrát ti nedovolím uniknout. Přitisknu se k tvým zádům, levou rukou tě obejmu a pravou rozepnu několik knoflíčků na tvém hábitu i košili. Ruka v rukavici zmizí pod oblečením a začne tě jemně laskat. Pomalu postupuji k bradavce a ty konečně skládáš zbraně. Poddáváš se pocitům a pokládáš mi hlavu na rameno.

Nasaji tvoji vůni. Tu zvláštní směs nejroztodivnějších přísad do lektvarů a tebe. Směs koření, bylin a tvé touhy. Nikdy jsem ti to neřekl, ale právě pro tu vůni, která se za ta léta stala tvojí součástí, se tak vyhýbám sklepení. Celá učebna mi voní jako ty a já pak v duchu vidím tvoje tělo jak se pode mnou svíjí, slyším tvůj hlas, jak škemrá o víc, nebo jak mi naopak dává strohé příkazy.
Říká se, že přístup člověka k životu se odráží v jeho přístupu k sexu. Ty jsi proměnlivý jako májové počasí. Kdo vlastně je Severus Snape? Poznal jsem tě? Může tě vůbec někdy někdo poznat? Navenek vystavuješ chladnou, nepřístupnou masku. Ztělesněné sebevědomí a energie. Ale já viděl ten smutek ve tvých očích.
V očích, co se tak podobají noční bezhvězdné obloze, jsem zahlédl melancholický třpyt měsíce.

Jsem zvědavý, kým budeš dnes. Nasměruji tě ke křeslu, donutím tě se posadit a sám klesnu na kolena.

Pro dnešek jsem odhodlán vyvolat v tobě dravce.